Vědecké zaměření:

Telomery jsou chromatinové struktury na koncích lineárních eukaryotických chromozomů, které jsou nezbytné pro stabilitu genomu. Telomery odlišují přirozené konce chromozomů od zlomů DNA, čímž zabraňují nevhodným opravným procesům („problém ochrany konců“). Telomery, jako nekódující části DNA, jsou také důležité kvůli neúplné replikaci opožďujících se řetězců DNA, v důsledku čehož dochází – bez příslušného kompenzačního mechanismu – k postupnému zkracování chromozomů během buněčného dělení („problém replikace konců“).

Na úrovni DNA se telomery skládají z krátkých opakujících se sekvencí, TTAGGG u obratlovců a TTTAGGG u většiny rostlin. Na rozdíl od relativně vysoké konzervativnosti telomerických motivů je délka telomer variabilním parametrem; u rostlin se pohybuje od přibližně 0,5 kb u řas až po stovky kilobází u druhů rodu Nicotiana. Dokonce v jedné buňce jsou telomery na různých ramenech chromozomů různě dlouhé a tyto délky jsou stabilní. Na udržení stabilní délky telomer se podílejí jak pozitivní, tak negativní regulační faktory. Pozitivní regulátory usnadňují sestavení komplexu telomerázy, enzymu schopného prodlužovat telomery, a přístup telomerázy ke koncům chromozomů. Negativní regulátory zahrnují proteiny, které formují telomerický chromatin a omezují přístup telomerázy k telomerám. Ačkoli na základě této rovnováhy je možno vysvětlit druhově specifické určení délky telomer, nevysvětluje charakteristické délky telomer na jednotlivých ramenech chromozomů v rámci jedné buňky. Navzdory značnému úsilí i významu těchto informací pro základní i aplikovaný výzkum zůstávají příslušné mechanismy podílející se na determinaci délek telomer neobjasněné.